Připomeňme si, co se předposlední den stalo...
...do vévodství vtrhla velká vojska Bavorská a začala nemilosrdně pustošit zemi. Této situace z dosud nezištných důvodů zbaběle využila vojska panství Svatohubertského, Oráčovského, Kapucínského, Petršpurského a Šprymberského a nestyděla se spojit své nemalé armády, přejít na stranu nepřátel a zaútočit na vévodská vojska.
Na stranu vévodovu se naštěstí postavila vojska panství Žihelského a Tisovského. Nebýt této statečnosti a oddanosti chrabrých mužů nedovoluji si odhadovat, jak by na tom teď vévodství bylo.
V kruté a nelítostné vřavě padlo mnoho statečných mužů, do poslední chvíle nebylo jisté, kdo v této bitvě zvítězí.
Až pozdní odpoledne rozjasnilo nebe...
Necelá padesátka statečných mužů se hrdě vzepjala pod erbem vévodovým. Mezi nimi sám vévoda, rytíř Marek a rytíř Přemysl na svých koních. Bylo dobojováno. Jiného muže, který by kladl odpor zde již nebylo. Přesto ticho a smutek padl na celé vévodství. Takového vítězství se vévoda obával nejvíce... ač jako vítěz vzhlížel ze svého koně na svoji zemi - jako vítěz se nepovažoval - Odkaz rytíře Raka nebyl naplněn, panství se nespojila, tak jak si rytíř Rak přál, ba naopak zrádci se zde našli a ve svých myšlenkách pak zosnovali takto ohavný plán. Snad sesaditi vévodu se jim zachtělo... jejich pomatené mysle nemůžeme s horkou hlavou soudit. Kdykoliv jindy by vévoda zbabělým rytířům ještě na bojišti setnout hlavy nechal, však tentokráte mu přišlo moudřejší navrátiti se s nimi na Račí hrad a tam rozhodnout jakého trestu jim bude přisouzeno.
Po příjezdu na Račí hrad byli rytíři i jejich panoši uvrhnuti okamžitě do žaláře a ještě to odpoledne padl rozsudek, jak bude se zrádci naloženo.
Vévoda i arcivévoda ve svém neskonale velkém rozhorčení setnout hlavy těmto zrádcům ihned nechat chtěli avšak za tichého rozjímaní s druidy jakožto silou tajemnou a neprobádanou, usnesli se, že největším trestem bude veřejné lynčování a zbavení řádu rytířského.
V jejich panstvích posléze nucení správci z panství Žihelského či Tisovského vládnouti budou.
Večer pod hradem byli na příkaz vévody svoláni všichni poddaní a veřejně byl oznámen rozsudek.
"2O ran bičem a zbavení řádu rytířského", tak zněl rozsudek.
Někteří rytíři přijali tento verdikt s hrdostí a bylo poznat, že jejich srdce nejsou pýchou a zlobou toliko zasažena... jiní ale zbaběle prchli do blízkých lesů v naději, že se zde snad ukryjí. Temný les, který jim měl poskytnout úkryt není ale zdaleka tak přátelský jakoby se na první pohled mohlo zdát. Nejeden člověk se z tohoto lesa již nikdy nevrátil. Aniž by si toho kdokoli povšiml promluvili druidi s pány lesa, aby pro tentokrát ušetřili jejich prohlilé duše, že větším trestem bude pro tyto zbabělé rytíře bloudit po této zemi s cejchem zrádce. Na příkaz vévodovo vyrazili pak všichni rozhořčení poddaní, jejichž srdce stále a oddaně bila pro vévodu do temných lesů pochytat všechny zbabělce. Ti pak byli s ještě větší potupou nataženi na žebřík a místo 20ti ran dostali ti nezbabělejší 30.
Každoroční 14-ti denní slavnosti tedy tentokráte nedopadly vůbec dobře. Na druhý den nechal vévoda nakázat, aby se družiny z jednotlivých panství na svá panství navrátila a až přijde ten správný čas, sám jim dá vědět, jak budou jejich osudy pokračovat...
V kruté a nelítostné vřavě padlo mnoho statečných mužů, do poslední chvíle nebylo jisté, kdo v této bitvě zvítězí.
Až pozdní odpoledne rozjasnilo nebe...
Necelá padesátka statečných mužů se hrdě vzepjala pod erbem vévodovým. Mezi nimi sám vévoda, rytíř Marek a rytíř Přemysl na svých koních. Bylo dobojováno. Jiného muže, který by kladl odpor zde již nebylo. Přesto ticho a smutek padl na celé vévodství. Takového vítězství se vévoda obával nejvíce... ač jako vítěz vzhlížel ze svého koně na svoji zemi - jako vítěz se nepovažoval - Odkaz rytíře Raka nebyl naplněn, panství se nespojila, tak jak si rytíř Rak přál, ba naopak zrádci se zde našli a ve svých myšlenkách pak zosnovali takto ohavný plán. Snad sesaditi vévodu se jim zachtělo... jejich pomatené mysle nemůžeme s horkou hlavou soudit. Kdykoliv jindy by vévoda zbabělým rytířům ještě na bojišti setnout hlavy nechal, však tentokráte mu přišlo moudřejší navrátiti se s nimi na Račí hrad a tam rozhodnout jakého trestu jim bude přisouzeno.
Po příjezdu na Račí hrad byli rytíři i jejich panoši uvrhnuti okamžitě do žaláře a ještě to odpoledne padl rozsudek, jak bude se zrádci naloženo.
Vévoda i arcivévoda ve svém neskonale velkém rozhorčení setnout hlavy těmto zrádcům ihned nechat chtěli avšak za tichého rozjímaní s druidy jakožto silou tajemnou a neprobádanou, usnesli se, že největším trestem bude veřejné lynčování a zbavení řádu rytířského.
V jejich panstvích posléze nucení správci z panství Žihelského či Tisovského vládnouti budou.
Večer pod hradem byli na příkaz vévody svoláni všichni poddaní a veřejně byl oznámen rozsudek.
"2O ran bičem a zbavení řádu rytířského", tak zněl rozsudek.
Někteří rytíři přijali tento verdikt s hrdostí a bylo poznat, že jejich srdce nejsou pýchou a zlobou toliko zasažena... jiní ale zbaběle prchli do blízkých lesů v naději, že se zde snad ukryjí. Temný les, který jim měl poskytnout úkryt není ale zdaleka tak přátelský jakoby se na první pohled mohlo zdát. Nejeden člověk se z tohoto lesa již nikdy nevrátil. Aniž by si toho kdokoli povšiml promluvili druidi s pány lesa, aby pro tentokrát ušetřili jejich prohlilé duše, že větším trestem bude pro tyto zbabělé rytíře bloudit po této zemi s cejchem zrádce. Na příkaz vévodovo vyrazili pak všichni rozhořčení poddaní, jejichž srdce stále a oddaně bila pro vévodu do temných lesů pochytat všechny zbabělce. Ti pak byli s ještě větší potupou nataženi na žebřík a místo 20ti ran dostali ti nezbabělejší 30.
Každoroční 14-ti denní slavnosti tedy tentokráte nedopadly vůbec dobře. Na druhý den nechal vévoda nakázat, aby se družiny z jednotlivých panství na svá panství navrátila a až přijde ten správný čas, sám jim dá vědět, jak budou jejich osudy pokračovat...