Doba pozdního léta, čas vrcholící sklizně, bývá odnepaměti jedním z nejradostnějších období v roce. Lid, těšíc se z každoročně hojné úrody, oddává se radostným chvílím spojeným s užíváním si posledních dlouhých slunných dnů předtím než započnou přípravy na náročnou zimu.

Letos však lze ve vévodství Račího hradu pozorovat cosi o poznání jiného. Přestože i toto léto přineslo rolníkům bohatou úrodu, stále se v ovzduší vznáší temný stín událostí nedávných týdnů, které náladu lidu tohoto vévodství zasáhly citelně. Jakkoliv se na čilém ruchu všedního života ve vesnicích a městech příliš mnoho nezměnilo, atmosféra ve vévodství zdá se být v těchto dnech velmi pochmurná. Mezi obyvateli jakoby zavládl strach, zděšení, pocit nejistoty.
Já sám trávím nyní dlouhé dny na cestách po krajích vévodství, snažíc se promlouvat k lidu a zjistit více o útrapách jeho. Během svých cest mám také více času a klidu na rozjímání o tom všem, co poslední týdny odehrálo se. Marně hledám vysvětlení pro tak odpudivé konání zradivších rytířů. Je snad touha po moci, chamtivost či pýcha jeho příčinou? Má toto odměnou za naší dobrou vůli a náklonnost k lidu, kterou jsme vždy s vévodou projevovali? Zabrán do úvah podobných těmto, byl jsem při návratu k Račímu hradu zastaven jedním z členů naší stráže a zapečetěný dopis předán mi byl. V klidu došel jsem do své komnaty a dopis otevřel. Psáno v něm bylo toto:

Drahé panstvo Račího hradu,
s roztrpčením dlouho nepoznaným píši Vám tento dopis. Na úvod mi dovolte oznámit Vám, že jsem byl velice dobře informován o tom, co se posledního červencového dne na území Vašeho vévodství odehrálo. Vězte, že jsem byl velice rozčarován a hněv převeliký nyní drásá srdce mé. Jsem pobouřen o to víc, neboť za celou dobu mého panování dosud nedošlo v království mém k něčemu tak odsouzeníhodnému. V dobách, kdy Království koruny české usiluje o vybudování významné pozice na poli evropském, jsou, jak jistě uznáte, válečné konflikty a nejednota mezi jeho panstvími tím, co naše království potřebuje ze všeho nejméně.
Na vědomost tímto dávám, že všichni ti, kdož navedli svá panství k boji proti vévodovi a na stranu nepřítele bavorského přidali se, tímto zrady vůči království se dopustili a zločinci nazváni budou.
Proto žádám vládce Vévodství Račího hradu, aby provinivší se rytíři byli okamžitě dopadeni a vydáni do rukou královské spravedlnosti tak, aby svolaný koncil nad jejich dalším osudem rozhodnouti mohl.
Vévoda a arcivévoda Račího hradu poté rovněž vyslechnuti budou a přijmutí jejich osobní odpovědnosti očekáváno jest. Byť uznávám, že jejich osud v tomto vévodství nelehký byl, je nutno podotknouti, že vládce dobrý je ten, kdo svému lidu pevně vládnouti dokáže...

S vřelými pozdravy
Jeho Veličenstvo
Přemysl II. Otakar

... dopis jsem si ještě několikrát přečetl a poté se odebral za vévodou Janem. Cestou se mi hlavou honí spousta černých myšlenek. Čekají nás krušné chvíle a já vůbec netuším, jaký bude náš osud, ale věřím, že bude nadále spojován s Vévodstvím Račího hradu. Jakmile to bude možné, budu Vás o nejbližších událostech opět informovat v dalších ze svých dopisů.