20.září, na samém sklonku léta roku 1264, měl přijít onen významný a dlouho očekávaný den. V soudní síni samotného Pražského hradu mělo se rozhodovati o budoucích dnech životů našich i osudu Vévodství Račího hradu.
Věru doufal jsem, že má první návštěva královského sídla bude konati se za daleko příznivějších okolností než byla tato, ovšem nezbývalo než se s tímto osudem smířit a věřit v lepší dny příští.
Onoho dne stanuli jsme já s vévodu, sedmi rytíři a třemi panoši z Račího hradu před svolaným soudním tribunálem, ke kterému byl přizván i samotný král Přemysl. Postupně byli vyslechnuti všichni z nás a slovo dostali i královští zvědové a pozorovatelé, kteří přes léto do Vévodství Račího hradu zavítávali a královskému soudu na požádání podali dosti podrobný a věrohodný popis všeho dění v posledních měsících na území našeho vévodství. Celé odpoledne jsme tak strávili před soudním tribunálem, který v pozdních večerních hodinách proces vyslýchání ukončil a vyžádal si čas na poradu. Porada, kterou podle očitých svědků provázely ostré výměny názorů a dlouhé diskuse mezi jednotlivými soudci, se táhla až do pozdních ranních hodin. Probíhala již bez naší přítomnosti. Byli jsme totiž odvedeni do podzemních šatlav určených vyslýchaným, kde jsme byli nuceni strávit celou noc a vyčkat až do vyzvání k vyslechnutí usnesení tribunálu. Bylo to dlouhé nekonečné čekání a nálada mezi námi nebyla kdovíjak veselá.
Další den kolem jedenácté dopoledne se konečně kovové dveře k nám rozevřely a stráže nás dovedly do nám již známé soudní síně. A mohlo se začít. Slovo si vzal předseda soudního tribunálu, který se v úvodu svého projevu jal hodnotiti průběh událostí posledních měsíců na našem vévodství. Ve své řeči neopomněl připomenout významné činy našich jednotlivých rytířů coby správců svých panství. Zvlášť ocenil jejich nespornou zásluhu na rozvoji obchodu, zemědělské a řemeslné výroby a vůbec veškeré jejich konání ve prospěch blaha obyvatelstva. Zmínil tu skutečnost, že vévodství Račího hradu patřilo především díky zmiňovaných rytířům mezi nejvíce vzkvétající vévodství království českého. Vyjádřil však naprosté nepochopení pro zbabělé chování většiny z nich při napadení vévodství cizími vojsky.
Poté přistoupil k vyřčení usnesení soudního tribunálu. Nejprve pronesl několik vět k budoucnosti Vévodství Račího hradu. Bylo rozhodnuto, že Račí hrad okamžitě ztrácí své dosavadní postavení vévodství a stává se územím pod trvalou správou královských vojsk. V čele Račího hradu bude po dočasnou dobu sedm místodržících, kterými byli královským rozhodnutím ustanoveni bývalý vévoda Račího hradu Jan s arcivévodou Alešem, rytíři Přemysl a Marek, baronka Hanka a baronka Šárka, vysloužilý rytíř královských vojsk Zbyněk. Rytíři a panoši, kteří zradili vévodství a tím i celé české království, jsou s okamžitou platností odsouzeni k nuceným ponižujícím pracím ve prospěch království na zatím neurčenou dobu, která však může činit i několik roků. O jejich přesném umístění rozhodne se v nejbližších dnech. Odsouzení budou nuceni přidělenou práci přijmouti a pokud s tímto nehodlají se smířit, budou muset ve vyhnanství skončit…
...zde tedy končí zpráva o mém svědectví při soudním procesu s pány Račího hradu a v dalších svých dopisech vynasnažím se Vám přiblížiti osudy rytířů Petry „Zrzky“, Petry „Lenkáče“, Lucky, Jakuba, Davida a panošů Václava, Richarda a Petry.
Onoho dne stanuli jsme já s vévodu, sedmi rytíři a třemi panoši z Račího hradu před svolaným soudním tribunálem, ke kterému byl přizván i samotný král Přemysl. Postupně byli vyslechnuti všichni z nás a slovo dostali i královští zvědové a pozorovatelé, kteří přes léto do Vévodství Račího hradu zavítávali a královskému soudu na požádání podali dosti podrobný a věrohodný popis všeho dění v posledních měsících na území našeho vévodství. Celé odpoledne jsme tak strávili před soudním tribunálem, který v pozdních večerních hodinách proces vyslýchání ukončil a vyžádal si čas na poradu. Porada, kterou podle očitých svědků provázely ostré výměny názorů a dlouhé diskuse mezi jednotlivými soudci, se táhla až do pozdních ranních hodin. Probíhala již bez naší přítomnosti. Byli jsme totiž odvedeni do podzemních šatlav určených vyslýchaným, kde jsme byli nuceni strávit celou noc a vyčkat až do vyzvání k vyslechnutí usnesení tribunálu. Bylo to dlouhé nekonečné čekání a nálada mezi námi nebyla kdovíjak veselá.
Další den kolem jedenácté dopoledne se konečně kovové dveře k nám rozevřely a stráže nás dovedly do nám již známé soudní síně. A mohlo se začít. Slovo si vzal předseda soudního tribunálu, který se v úvodu svého projevu jal hodnotiti průběh událostí posledních měsíců na našem vévodství. Ve své řeči neopomněl připomenout významné činy našich jednotlivých rytířů coby správců svých panství. Zvlášť ocenil jejich nespornou zásluhu na rozvoji obchodu, zemědělské a řemeslné výroby a vůbec veškeré jejich konání ve prospěch blaha obyvatelstva. Zmínil tu skutečnost, že vévodství Račího hradu patřilo především díky zmiňovaných rytířům mezi nejvíce vzkvétající vévodství království českého. Vyjádřil však naprosté nepochopení pro zbabělé chování většiny z nich při napadení vévodství cizími vojsky.
Poté přistoupil k vyřčení usnesení soudního tribunálu. Nejprve pronesl několik vět k budoucnosti Vévodství Račího hradu. Bylo rozhodnuto, že Račí hrad okamžitě ztrácí své dosavadní postavení vévodství a stává se územím pod trvalou správou královských vojsk. V čele Račího hradu bude po dočasnou dobu sedm místodržících, kterými byli královským rozhodnutím ustanoveni bývalý vévoda Račího hradu Jan s arcivévodou Alešem, rytíři Přemysl a Marek, baronka Hanka a baronka Šárka, vysloužilý rytíř královských vojsk Zbyněk. Rytíři a panoši, kteří zradili vévodství a tím i celé české království, jsou s okamžitou platností odsouzeni k nuceným ponižujícím pracím ve prospěch království na zatím neurčenou dobu, která však může činit i několik roků. O jejich přesném umístění rozhodne se v nejbližších dnech. Odsouzení budou nuceni přidělenou práci přijmouti a pokud s tímto nehodlají se smířit, budou muset ve vyhnanství skončit…
...zde tedy končí zpráva o mém svědectví při soudním procesu s pány Račího hradu a v dalších svých dopisech vynasnažím se Vám přiblížiti osudy rytířů Petry „Zrzky“, Petry „Lenkáče“, Lucky, Jakuba, Davida a panošů Václava, Richarda a Petry.