Po vynesení rozsudku jsem se stal podkoním v královských stájích. Je to bohužel dosti velký zlom v mém životě, na tak tvrdou práci jsem doposud nebyl zvyklý. Uznávám že život ve válkách nebyl příliž veselý. V průběhu dnů, které nyní trávím ve stájích, přemýšlím, proč jsme se nechali bavorskými vůdci přemluvit k tak hanebnému činu. Snad to byl jen strach o naše poddané, aby jejich několikanásobně větší přesila nezpustošila naši zemi úplně. Teď jsem tím ztratil svou čest a prakticky i svůj titul rytíře.

Co teď jdu právě dělat ? Jdu vyházet hnůj, který vznikl za noc a těch koní je tady snad 500. Královská jízda si nyní vyrazila na vyjížďku, proto jsou stáje volné. Poté musím koně vyhřebelcovat, napojit a nakrmit. Občas také musím posekat trávu, aby bylo pro koně něco k jídlu. Tak to chodí každý den od úsvitu do soumraku včetně nedělí. Bylo by skvělé opět skočit do sedla těchto krásných zvířat a vyjet si na lov či někam do boje. Spánek v posteli jsem vystřídal za noclech v seně. Nyní, kdy se objevují první mrazíky, je to velmi tvrdé. Kdysi vážený rytíř a teď podkoní i takové jsou cesty osudu. Groše už nechrastí na mém opasku jako dříve, jelikož celý můj majetek byl zabaven. Nyní se musím spokojit pouze s vodou a dáli bůh, že některý z pánů odhodí i kus chleba. Šaty již dávno nevypadají tak jako dříve, už nyní z nich zbyly jen cáry. Práce je to těžká, ale rád bych se zůčastnil opět nějakých bojů. Držet zpět svůj meč a i padnout jako muž ne zrádce. Doufám, že čas přinese zpět trochu štěstí a já budu moci získat zpět alespoň svou ztracenou čest. Sám nevím, co dělají ostatní rytíři, rád bych je zase někdy viděl. Tak to je vše co jsem chtěl napsati o svém novodobém životě a prosím tímto Vévodu Jana o odpuštění.

Bývalý rytíř David