Bolí mě prsty. Mám je celé oteklé. Jako všichni zrádci jsem byl potrestán naším Vévodou. Všichni, kteří jsme se spojili proti Vévodovi tohoto činu nyní velice litujeme. Rytířka Peťa je potrestána těmi nejpodřadnějšími pracemi okolo hradu a rytíř David je nucen kydat hnuj ve dne a někdy, když nestíhá, tak i v noci. Ano, jsou to kruté tyto jejich tresty, je to však tím, že nic jiného neumí. Já jsem však před tím než jsem nastoupil jako panoš k mé rytířce Petře vyrůstal ve vesnici Sedlec, kde jsem hrál na strunné nástroje s naší potulnou sebrankou muzikantů zvané Hrej, hrej ať je hej!
A takto jsme cestovali po našich krajích.
Nyní musím na královských plesech hrát na strunné nástroje. Ale není to žádný med. Plesy jsou někdy i desítky hodin dlouhé, dokud i poslední návštěvník nepadne únavou, jsem nucen mu jeho pobyt na královském plesu zpříjemnovat mýmy krásnými tóny a písněmi. Prsty mi krvácí a nemohu jimi hýbat, protože poslední ples byl nezvykle dlouhý a musel jsem hrát v kuse dva dny. Nedokončil jsem však své vystoupení. Padl jsem únavou. Jedinou výhodou je, že občas nějaký rozjařený host po mě hodí trošku chleba nebo nějaký jiný zbytek jidla z královského stolu a mohu po vystoupení těmito zbytky zahnat svůj obrovský hlad. Musím již končit...za chvíli mi začínají další nekonečná muka hraní pro Vévodu. Mezi ostatními vládci se mu přezdívá Pán tisiců protančených bot...protože je v tanci neúnavný a musí za ples vystřídat několik párů bot. Jeho plesy jsou pro muzikanty utrpení kvůli jejich dlouhému trvání... Nemohu udržet již husí brk v ruce, abych dopsal toto moje svědectví...odcházím si naladit svůj nástroj, ať nejsem zbičován jako posledně, když byl můj nástroj špatně nalazen a mé tóny nebyly libé Vévodovo uchu...