Poslední dobou se učeň Vláďa chová dosti podivně. Jakoby jeho duše nebyla smířená s osudem, který mu byl předurčen. Je možné, že se mu vrací staré vzpomínky, staré vzpomínky na doby, kdy jako rytíř v sedle svého oře bojoval v několika slavných bitvách. Možná byla chyba, že jsem ho tenkrát vzal do svých služeb, měl jsem ho nechat běsnit na bojišti, stínat hlavy nepřátel, jeho šílenství možná nebylo šílenstvím ale obrovským hrdinstvím. Něco mi říká, že sílu a oddanost jeho srdce budeme potřebovat již v blízké budoucnosti. Je na čase mu vrátit jeho život, vévoda už bude vědět, v kterém panství bude pro něj pocta býti rytířem. Zítra ho nechám vypít Lektvar zapomnění a jen doufám, že se s tím učeň Kuba vyrovná, je sice v mých službách déle, ale jeho osud byl dosti podobný...