Čas na Račím hradě utíká někdy až příliš rychle. Uteklo mnoho dní od doby, co jsem vás informoval o nové návštěvě u nás na hradě a myslím, že je ten správný čas, vám sdělit několik dalších podrobností... o Markovi, o našem novém osobním sluhovi vévody Jana.

Ačkoliv jsem se všemi možnými způsoby snažil vévodovi i arcivévodovi naznačit, že se mi na Markovi cosi nezdá, vévoda Jan ho v nějaké své pro mě nepochopitelné zaslepenosti přijal do svých služeb a nedávno ho dokonce stanovil svým osobním sluhou ! Tráví spolu a s arcivévodou pak dlouhé večery ve sklepeních hradu a popíjejí naše nejlepší víno – prý řeší záležitosti, které budou pro budoucnost našeho vévodství velmi důležitá. Něco se mi na tom všem zdá dosti podezřelé. Nechal jsem mého učně Kubu podrobněji sledovat chování Marka, ale zatím nic zásadního nevypozoroval. Já tu ale cítím sémě špatnosti... Několikrát jsem ho v nočních hodinách přistihl, jak se nenápadně vzdaluje od hradu a ubírá se někam po Rakově cestě směrem do Temného lesa. Je sice pravda, že když jsem se ptal vévody Jana, tak říkal, že o tom ví, že občas spolu chodí pokládat v noci pasti na zvěř a tak je prý možné, že si občas vyrazí i sám, prý má špatné spaní. Mám ale divné tušení, tenhle člověk mi nesedí od první chvíle, co se na hradě objevil.