Čekal jsem, že to jednou přijde. Na cestě mého osudu byla tahle skutečnost dávno jistá. Státi se velmistrem není jen zkouška vnitřní síly a odhodlání, ale též něčeho co momentálně neumím popsat. Opouštím naše panství a netuším, zda-li se s vámi se všemi ještě shledám. Nebojím se postavit svému osudu, ale bojím se zjištění, že jsou věci mezi nebem a zemí, které nebudu umět ovlivnit ani kdybych sebevíc chtěl. Moje srdce už dávno není lidské, ale přesto k vám něco cítím. Naučil jsem se vámi nepohrdat a naopak jsem ve vašich srdcích našel něco, co mě každý den přesvědčuje o tom, že má cenu být vám nablízku. Jste jen "lidé", četl jsem tolikrát ve svém učení, rasa plná chyb, které už není pomoci avšak já postupem času zjistil, že tomu tak není, že to, co vás trápí, nejsou vaše chyby ale vaše touhy, které se vám často zdají jako nesplnitelné. Nikdy na vás nezapomenu a jednou se možná vrátím...